Kapitoly z historie škol

Chceme-li zalistovat v knize historie škol,je třeba připomenout,že tradice speciálního školství na Litoměřicku sahá až do období tzv. 1. republiky.
V Litoměřicích existovala až do roku 1938, kdy bylo české pohraničí tzv. mnichovským diktátem násilně odděleno, samostatná dvoutřídní Pomocná škola , která sídlila v budově tehdejší Masarykovy obecné školy.Po obsazení města německou armádou , v ranních hodinách 15. října 1938, dochází mimo jiné k likvidaci a následnému drancování českých škol tento osud se nevyhnul ani pomocné škole. Škola byla „úředně zlikvidována“ a tehdejší řídící učitel Cyril Scheinher byl přinucen vydat veškerý majetek školy i školní dokumentaci německým úřadům.

Již měsíc po osvobození českého pohraničí, 20. června 1945, byly v Litoměřicích opět otevřeny české obecné a měšťanské školy. Jelikož bylo při zápisu zjištěno,že mezi žáky z rodin nových osídlenců je řada těch,kteří dříve navštěvovali pomocné školy , nebo třídy, byla 15. září 1945 zatímním dekretem obnovena v Litoměřicích dvoutřídní Česká pomocná škola, do které bylo v době vzniku zapsáno 22 žáků. Prvním řídícím učitelem byl jmenován Jan Trejbal.
Zahájení vyučování bylo provázeno značnými problémy a těžkostmi. Škola byla zpočátku situována do budovy v Komenského ulici č. 4, kterou původně najal od zdejší diecéze Spolek pro péči o slabomyslné v Praze, pro zřízení Ústavu pro hluchoněmé.  

Dnešní podoba budovy v ulici Komenského

 

 

 

                                                                    
Uprostřed přípravných prací k otevření školy však Místní národní výbor v Litoměřicích dal již zmiňovanou budovu k dispozici štábu Rudé armády.(od r. 1943 již Sovětské armády –pozn. autora) Pomocná škola s internátem se narychlo stěhuje do propůjčené budovy v Leninově ulici č. 30 ( dnes ulice Masarykova –pozn. autora), která za války nejprve sloužila německé pomocné škole,později zde byly zřízeny ubytovny pro německé uprchlíky ze Slezska.

Dnešní podoba školní budovy v Masarykově ulici

Pravidelné vyučování tak mohlo být zahájeno až 15. září 1945. Z důvodu neodpovídajících prostor a na základě intervence zemského školního inspektora, byla škola nakonec přece jen přesunuta ( po uvolnění prostor štábem Sov. armády) do původně navrhované budovy v Komenského ulici č. 4. Zde začalo pravidelné vyučování 21.ledna 1946.V této době navštěvovalo školu již 74 žáků.

Pomocné školy byly Výnosem zemské školní rady v Praze ze dne 25. října 1948,č.II/1-889/13 1948, přejmenovány na Zvláštní školy. Litoměřická Zvláštní škola byla v té době šestitřídní se 149 žáky a byla ji stanovena spádová oblast:Litoměřice,Pokratice(tehdy ještě samostatná obec –pozn.autora), Mlékojedy, Trnovany, Žitenice, Žalhostice, Kamýk.

21. ledna 1950 se škola ještě na krátký čas vrátila do bývalého působiště v tehdejší „Leninově ulici“ č. 30,( po výpovědi z diecézní budovy z důvodů potřeby církve po příchodu p. Trochty- později kardinál- pozn. autora). Zde setrvala do doby vystěhování nájemníků a adaptace budovy v hodnotě 300 000 Kč, která byla škole přidělena v ulici Šaldova č. 6. Zástupce ředitele školy p. Doležal hodnotí dobově situaci takto : „Přesídlení školy zasáhlo silně do života na škole. Pro novou výchovu žactva se otevřely nové možnosti, jichž bylo také náležitě využíváno(dvůr,hřiště,zelinářská zahrada a sad,dílna,šatna,kuchyně atd.)“ (kronika školy s.38 – pozn.autora)
Do konce školního roku1950/51 byly úpravy i organizační práce na budově dokončeny a tak školní rok 1951/52 byl zahájen již v novém prostředí i nových podmínkách .
                                               Dobová fotografie školní budovy

 

Jelikož rozvoji školy přidělená budova svým rozsahem brzy nedostačovala,byla v květnu 1963 přidělena škole ještě vedlejší budova Šaldova 8,kde se po nutných adaptacích začalo učit 15. října 1965.
( V této době bylo ve škole vyučováno již 165 žáků) Tyto budovy slouží jako ředitelství současných škol a učebny Základní školy praktické dodnes.

Škola po celou dobu existence sehrávala nenahraditelnou specifickou úlohu ve výchově i vzdělávání žáků u nichž se projevovaly vzdělávací,vývojové i výchovné problémy. Ke své činnosti využívala mimo běžných učeben velikou zelinářskou zahradu,ovocný sad , školní hřiště a dílny. Na škole pracovaly v minulosti nejrůznější kroužky a zájmové oddíly,jako např. včelařský kroužek, sadařský, fotografický,dovedných rukou,leteckého modelářství atd.               
                                                                                                          
                  V roce 1953 v pařníku školy rozkvetl květ bavlníku


Značných úspěchů bylo dosahováno i v nejrůznějších soutěžích, především sportovních,ale i na pravidelných výstavkách především rukodělných prací.

 

 

 

                                                                   
 

 

V lednu 1995 získává škola novou právní formu, stává se příspěvkovou organizací města Litoměřice, od ledna 1996 se stává jejím zřizovatelem Školský úřad Litoměřice.Školní zahrada i školní budovy zůstaly majetkem města.
V září 1996 byla při škole zřízena dvouletá Praktická škola nespecifického zaměření.Toto vzdělávací zařízení umožnilo žákům Pomocných škol a zvláštních škol,kteří ukončili školní docházku v nižším ročníku doplnění a rozšíření všeobecného vzdělání, dát jim základy odborného vzdělání a základy manuálních dovedností.
V září 2000 byla dosavadní Zvláštní škola sloučena se samostatnou Pomocnou školou, která
byla v Litoměřicích znovu obnovena v roce 1992 a jejíž součástí bylo Speciálně pedagogické centrum. Vznikla tak příspěvková organizace Speciální školy Litoměřice, která byla v roce 2006 současným zřizovatelem Krajským úřadem v Ústí n.L přejmenována na „Základní škola speciální, Základní škola praktická a Praktická škola Litoměřice, Šaldova 6, příspěvková organizace“.


Volně zpracoval Dr.Z.Dušek dle kroniky „Samostatné pomocné školy v Litoměřicích“

Více o Pomocné škole internátní